Jistě nejsem jediný z nás, kdo měl a má své záliby. Jistě i vy jste měli a máte své koníčky. Někdo takové a jiný onaké, ale máme je. Protože kdyby jich nebylo, byli bychom v životě o leccos ochuzení.

A čemu jsem se někdy v životě věnoval já?

Pochopitelně jsem jako spousta dětí z mé generace sbíral v dětství poštovní známky. V té době, takzvaně za poměrně hlubokého minula, to byla činnost, která byla všeobecně tolerovaná a snad i podporovaná, neexistovaly ještě e-maily, a tak se lepily známky na dopisy a pohlednice a bylo relativně snadné je získávat, a když měl člověk kamarády v cizině nebo obětoval nějakou korunu, mohl si je i koupit třeba v obálce v papírnictví.

Stejně tak jsem sbíral i mince. To už bylo pochopitelně složitější, protože se člověk dostal do ciziny málokdy, a když už, tak jen do té spřátelené, a k cizím penězům se tak nedostávalo snadno, o nějakých historičtějších už ani nemluvě. Ale přesto se sehnaly nějaké ty drobné třeba z Polska, NDR nebo Sovětského svazu. A když mi pak kamarádka z Rakouska poslala pětišilinkovou minci v dopise, který cenzoři neotevřeli, byl jsem na vrcholu blaha. Ale nejen sběratelstvím se dá ukrátit volný čas. A tak jsem se na několik let stal i malým rybářem, pochopitelně rovněž s malými úlovky.

Ale když dítě chytí i malou čudlu, změní se tato v jeho očích v ohromnou rybu, která je důvodem k pýše. Za koníčka bylo možné považovat i sbírání hub v okolních lesích, i práce na zahrádce u domu. Což byly úspěšné činnosti, na rozdíl od vynalézání, kdy se mi utopila vlastnoručně vyrobená ponorka, kterou jsem hodlal měřit tlak vody u dna místního potoka, a stejně neslavně to dopadlo i s travní sekačkou ze starého motoru od ždímačky. Něco z mých hobby se prostě dařilo, něco ne. Ale to je jedno. Hlavní je, že jsem dělal něco, co mě bavilo. A přeji vám, abyste se mohli podobně skvěle bavit i vy.

Někteří lidé se zajímají o zvířátka, proto je dobré si zakoupit např. plachtovou halu. Takže zde máme například herpetology, akvaristy a tak podobně. Zajímavý koníček je pak kynologie. Jen pozor, abyste si to nespletli s něčím podobným, ovšem pouze v názvu. Kynologie všeobecně je vlastně nauka o psech. Takže pokud máte doma pejska, může z vás být kynolog. Jenže k tomu vede poněkud dlouhá a trnitá cesta. Nemůže být zkušených chovatelem ten, kdo má doma jedno štěně. Stejně jako nemůže být filatelistou ten, kdo má doma dvě nebo tři známky.

Kynolog musí být do věci zapálený a také se hodně učit. Nejvíce z knih, ale ještě více v praxi. A měl by mít psa, se kterým chodí pravidelně cvičit. Takové dvě hodinky na cvičáku denně udělají jak z pejska, tak jeho pána sehranou dvojici, která se již může klidně odvážit do nějaké té soutěže. Těch je v současnosti velká spousta, takže si stačí jen vybrat. Je jasné, že se s mopslíkem asi nebudete účastnit soutěže IFSS, nebo FISTC, což jsou speciály pro psy k saním. Prostě, vhodnou soutěž si musíte najít sami. Jejich seznam vám řeknou na cvičáku, nebo na agility, popřípadě je najdete na internetu.

Rovněž výstavy psů jsou velmi oblíbené a pokud tam chcete dostat svého pejska, musíte pro to něco dělat a také počítejte s tím, že to bude něco stát. Výsledkem však může být nějaké dobré umístění a tím i možnost dalšího chovu pod tou nejlepší značkou. Pokud se to tak dá nazvat. A pokud si tak v duchu myslíte na „Kruft“, tak vězte, že to nejde jen tak. Musíte si vybírat soutěže kde je výslovně v propozicích uvedeno Cruft´s qualification a tak se můžete, ale nemusíte, kvalifikovat.

Ještě poznámka pod čarou pro ty, kdo netuší, o čem je řeč. Výše řečená soutěž se pořádá každý rok v Británii a je nejprestižnější výstavou psů na celém světě. Ale jak zmíněno, není jednoduché se tam kvalifikovat. A zvítězit? To už je sen každého kynologa.