V tomto případě ji nahradí místo někde jinde. Vyrobí se, nebo koupí police a šup. Je to hotovo. Tam se pak nastrkají domácí zavařeniny, konzervy a všechno takové, co je potřeba a co se časem uklidí do žaludku. Podle chuti toho dotyčného. Někdo musí mít především zavařeniny. Naše babičky zavařily naprosto všechno, co rostlo v blízkém okolí, i když nám to kolikrát nepatřilo. Jak kdysi trefně poznamenal pan Vladimír Menšík na Silvestra v televizi. Proto jsme měli špajz skutečně nacpaný zavařenými jablky a hruškami. Těch bylo nejvíce protože jsme měli několik stromů s tímto ovocem.

Já musela sbírat, a to skoro neustále to co popadalo a babička s maminkou vyráběly mošt a zavařovaly jako pro četu vojáků. Nakonec toho bylo pro celý pluk a všichni byli spokojeni. Kompot pak patřil na stůl naprosto běžně, nejen o víkendech.  V dnešní domácnosti jsou to zavařeniny kupované, ale to se nedá nic dělat. Pokud nemáte strom, nemáte ovoce. A pokud nemáte prasátko, nemáte ani domácí konzervy, které se dvakrát do roka vyráběly u naší tety. Panelákový člověk to sice nemá, ale to nevadí, aby neměl nějaký kout, kde by měly být tyto pochutiny do zásoby. A mezi ně patří to hlavní, totiž okurky.

Naložené do sladkokyselého nálevu a krásně křupající při ukousnutí.  Nálev na ně je jiný v každém kraji, v každé ulici a věřte nebo ne, v každém domě. Ano, je to tak. U sousedů přidávali do nálevu křen, o dva baráky dále kopr a za rohem i mrkev. Viděla jsem okurky s jablkem, s vinnými listy, s kousky celeru, ale také s šípky a nebyly vůbec špatné. Každá hospodyně nejlépe sama ví co v její rodině chutná nejvíce, a proto se musí sama postarat, aby toho bylo dost. Já to mám v tomto ohledu nesmírně jednoduché. Můj partner je velmi skromný a stačí mu ke štěstí brambory s cibulkou a okurkový salát. Ale na každá hospodyně má takové štěstí.